České plakáty patří mezi naše nejcennější grafická díla 20. století a jejich hodnota často překonává klasické obrazy. Filmové, divadelní i umělecké plakáty z naší země si získaly celosvětové uznání. Objevte příběhy legend jako Alfons Mucha či Ladislav Sutnar a poznejte plakáty, které dodnes inspirují umělce, reklamní agentury i běžné diváky.
První český plakát
I když se barevná litografie a s ní spojený tisk plakátů datuje už do roku 1837, první zdokumentovaný český plakát vytvořil až v roce 1891 Vojtěch Hynais. Známý autor opony národní opery jím lákal na Jubilejní zemskou výstavu v Praze (prezentoval se zde pokrok a potenciál země).
Alfons Mucha a jeho secesní umělecké plakáty
Slavnou éru českých plakátů ale nedlouho na to odstartoval Alfons Mucha svým divadelním plakátem Gismonda pro herečku Sarah Bernhardtovou. Ten v roce 1894 získal v Paříži takový ohlas, že herečka s Muchou okamžitě podepsala smlouvu na dalších 6 let, kdy se stala ústřední postavou jeho známých děl. Tyto plakáty se staly mnohem více než jen reklamou, ale i uměleckým sběratelským artiklem. A to už tehdy – lidé je v po městě odtrhávali ze zdí a schovávali si je.
Mucha postupně dostával i jiné zakázky jako reklamní plakáty na šampaňské Moët & Chandon nebo na cigaretový papír JOB. Ty se Sarah Bernhardtovou jsou ale rozhodně nejznámější.
Namísto křičivých hesel a ostrých kontrastů tehdejších plakátů totiž nabídl poetickou krásu, která neprodávala pouze představení, ale celý životní styl.
Meziválečná avantgarda a experimentování
Po první světové válce zažila československá grafická scéna skutečnou explozi kreativity. Karel Teige, Ladislav Sutnar či Zdeněk Rossmann přenesli do plakátů principy konstruktivismu, dadaismu a funkcionalismu. Jejich díla nepřipomínala tradiční reklamní sdělení, ale spíše manifesty nové doby.
Známé umělecké plakáty pro Osvobozené divadlo si získaly pozornost asymetrickými kompozicemi, experimentální typografií a fotomontážemi. Místo přehnaných dekorativních prvků nastoupila geometrická přesnost a odvážné barevné kontrasty. Plakáty totiž musely stejně jako dnešní reklama co nejvíce vyniknout, aby kolemjdoucí zaujaly. Není divu, jednalo se spolu s novinami o nejvýznamnější způsob propagace.
Socialistická éra v barvách ideologie
Po roce 1948 se česká plakátová tvorba ocitla pod politickým tlakem, přesto dokázala najít vlastní výrazové prostředky. Umělci vytvářeli plakáty, které sice sloužily propagandě, ale graficky zůstávaly na vysoké úrovni. Díla kombinovala socialistický realismus s moderními typografickými prvky, kolážemi a dokázala i v omezeném prostoru najít estetickou hodnotu.
Zvláštní kapitolou se staly české filmové plakáty umělců, jako byli Zdeněk Ziegler či Josef Vyleťal. Zatímco západní filmové plakáty vsázely na fotografie hvězd a křiklavé barvy, čeští grafici volili symbolické přístupy a abstraktní kompozice. Plakáty pro filmy jako „Morgiana“ nebo „Markéta Lazarová“ se staly samostatnými uměleckými díly.
Sběratelská horečka současnosti
Dnes české plakáty zažívají návrat a přitahují pozornost mezinárodních aukčních síních. Muchovy secesní klenoty dosahují cen v řádech milionů korun, ale nadšené kupce mají i meziválečné experimenty a socialistická tvorba. Sběratelé oceňují nejen historickou hodnotu, ale především grafickou kvalitu, která časem zraje.
Moderní galerijní trh klasifikuje tyto plakáty jako plnohodnotná umělecká díla. Mnohé z nich cenově překonávají tradiční obrazy a jejich hodnota neustále stoupá.
Tip: Podívejte se na přehled druhů plakátů, který vám pomůže lépe pochopit, čím se jednotlivé směry liší a jaké mají své charakteristické znaky na https://www.times.cz/2969-jake-jsou-druhy-plakatu-a-cim-jsou-specificke/.
Zdroj náhledové foto: Igor Link / Adobestock.com
